1Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (1a) Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

2Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.

3Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?

4Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.

5Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

6Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.

7Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.

8Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.

9Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal.

10(Psalms 6:11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.