1Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. (1a) Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

2Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

3(Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji,

4A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

5Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

6Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

7Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

8Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

9Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

10Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

11(Psalms 63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.