1Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

2Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

3Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

4Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

5Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

6I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

7Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

8Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

9Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

10Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

11Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

12Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

13Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

14Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

15A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

16Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

17Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

18Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

19Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

20Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

21To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

22Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

23Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.